Jak se dostat k Angkor Wat? Na kole ne, aneb rady pro ty, co jednou do Kambodže poprvé.

Možností, jak se dostat do Siem Reap je mnoho, ale většina lidí volí buď přímé letadlo, letadlo do hlavního města Kambodže – Phnom Penh anebo jako my, po zemi z thajského Bangkoku.

Z Bangkoku si můžete zaplatit buď přímý autobus za 750 bht – ty odjíždí jen ráno asi do devíti hodin. Pak je tu samozřejmě levnější, ale komplikovanější cesta, kterou jsme pro vás, jako obvykle, vyzkoušely. Všechny autobusy ve směru Kambodža odjíždí z autobusového nádraží Mo Chit 2 (Nothern Terminal) na severu Bangkoku. Hraniční přechod je mezi thajským městem Arunyaprathet a kambodžským Poipetem, ale autobus si kupte až k marketu u hranic, ne do Arunyaprathetu, odtamtud by vás tuktuky jenom obraly. Od marketu ke hranici je to asi 15 minut pěšky nebo vydřidušských 80 bht/os tuktukem. My šly pěšky a spojily se dvěma sympatickými Thajwanci, kteří mířili, tam kam my.

Na thajské straně šlo všechno jako po másle, ve frontě jsme nestály snad ani půl hodiny. Po oficiálním vyjití z Thajska nás překvapilo, že už v mezinárodním prostoru mezi oběma zeměmi byli žebráci, taxikáři a prodejci všeho možného i nemožného. Brzy se ukázalo, že hranice je tak chaotická, že člověk ani nepozná, kam by měl jít pro vízum. Ochotní místní nás tam samozřejmě nasměrovali, ale věřím, že kdokoliv kambodžsky-vypadající by hravě prošel i bez víza. Z internetu jsme byly seznámené s praktikami místní hraniční policie. Překvapilo nás, že po nás chtěli úplatek jenom 100 bht/os, ale i tak jsme se nedaly a zaplatily pouze 30 USD, tak jak stanovuje zákon.

Mezi Poipetskou hranicí a autobusovým nádražím by měl jezdit shuttle bus zdarma, ale my bohužel žádný neviděli. Místní vás ochotně za 1$/os. odvezou, ale je to opět jen asi 15-20 min pěšky, takže jsme šli. Hned za hranicí vidíte trochu divočinu a pro hodně lidí to může být silný zážitek, pokud jste nikdy nebyli v rozvojové zemi, ale pokud se nebojíte prachu, silného provozu, slepic a proaktivních lidí, co vám stále chtějí něco vnutit, tak se nemáte čeho bát. My měly navíc s sebou jednoho kluka – Huberta z Thajwanu, ale ani jako samotné holky bychom neměly problém.

Autobusové nádraží, tak jako vše, co jsme prozatím v Kambodži viděly, bylo dost pochybné. Bylo tam jen jedno okénko, které vypadalo, že je schopné prodat nám nějaké lístky do Siem Reap, ale bylo prázdné. Místo toho tam byli jen místní, co nám nerozuměli, ale tvrdili, že autobus jede za 2 hodiny a za 5$, což se nám nezdálo, vzhledem k tomu, že běžná cena je 8-10$, takže bůh ví, kam by nás dovezli. Jediný chlapík, který uměl anglicky, nás pronásledoval už od hranice a snažil se nám vnutit taxi za 12,5$/os. Usmlouvali jsme to na 10$ a co by dup byly na 2,5 hodinové cestě do Siem Reap.

Pár věcí nás zaskočilo už v prvních minutách jízdy. V Kambodže se jezdí napravo (na rozdíl od většiny státu JV Asie), ale auta jsou tak nějak na střídačku. Občas sedí řidič nalevo, občas napravo. Lehce nás znervózňovalo, že ten náš byl zrovna na té špatné straně, odkud nemohl nic vidět, když předjížděl ostatní auta. Při prvním tankování řidič otevřel kufr a okolo auta se nám shluklo několik lidí. Mysleli jsme si, že máme po věcech, ale nádrž byla zřejmě prostě kdesi v kufru/pod kufrem. Po cestě nás čekaly kambodžské vypalovačky, které jsme nakonec ocenili, protože v 5 lidech v autě se opravdu stejně nevyspíte, díky bohu, že nás nečekal další dojemný dokument o thajském králi a ani béčkový horor s mnichy jako po cestě do Ayutthaye. (O tom si můžete přečíst více zde.)

V Siem Reap na nás čekalo nečekaně krásné ubytování ve Firefly Guesthouse The Berlin Angkor. Dostaly jsme osvěžující ubrousek, ice tea, krásnou velkou místnost s koupelnou a ručníky byly poskládané do tvaru květiny. Připadaly jsme si trochu jako ve snu nebo aspoň 4* hotelu,  kde jsme platily 10$ na noc. Původně jsme si tohle ubytování zaplatily hlavně kvůli tomu, že půjčují kola zdarma a je jen 3,5 km od Angkor Wat. Ale kvůli tomu vám jej doporučit nemůžu. Hned se dozvíte proč.


Na Angkor Wat se doporučuje jet na východ slunce. Dokonce i pokladny otevírají už v 5:00, aby si návštěvníci stihli koupit lístky. Vybavené mapou a koly, jsme se vydaly ve 4:30 vstříc davům u pokladen Angkor Watu. Tam si hlavně stoupněte do správné řady! Úplně napravo jsou jednodenní lístky, uprostřed třídenní a nalevo týdenní.  Ceny se bohužel v únoru letošního roku (2017) změnily, takže si s sebou vezměte dost peněz, jednodenní lístek stojí 37$, co se na internetu nedočtete je to, že se kupodivu dá platit i kartou, ale nespoléhala bych na to.

Co se na internetu obvykle nedočtete je to, že od pokladen je to k Angkoru ještě přes 8 km, na což nás bohužel ani slečna v hotelu neupozornila. Na mapě, která nemá měřítko a dají vám jí kdekoliv ve městě, se to zdá jako 500 metrů. Pokud nejste tryskomyš, tak 8 km za 15 minut opravdu neujedete. A už vůbec ne na místních kolech. Naše kola byla zrezivělá skrz na skrz. O přehazování si můžete jen nechat zdát. Na rovině se nám zdálo, že jedeme do strašného kopce a a kdyby tam nějaký byl, tak bychom tam ty kola asi nechaly a šly pěšky. Míšino kolo píchlo asi po kilometru, takže se jí jelo ještě hůř. Pár kilometrů před cílem se objevilo místo, kde bylo možné kolo nechat opravit. Bohužel technika tu ještě nedospěla k zalepení duše, takže se kolo jen napumpuje, tak jak to jen jde a pak doufáte, že to chvíli vydrží. Míša jela na napumpovaném kole jako drak (rozumějte asi 8 km/hodinu), Diana zdrceně šlapala rychlostí chůze, bohužel. Východ slunce jsme tedy opět nestihly, stejně jako na Phu Chi Fa (více si o tomhle nezdaru můžete přečíst v článku zde).

Nemůžeme považovat Firefly Guesthouse za vydřiduchy, protože aspoň nabízí finanční kompenzaci za opravy na kole, pokud privezete účtenku. O to jsme se i pokusily. Malovaly jsme účtenku ve vzduchu a vysvětlovaly, že tam má být něco napsáno a 1$. Zmateně na nás celá rodina od stánečku opravářů koukala a nikdo nechápal, co chceme. Už se zdálo, že nejstaršímu synovi svitlo a vydal se nám něco sepsat. Po pár minutách se vrátil s kusem urvané krabice s nápisem „My name is Tara. 1$“. Nevěděly jsme jestli se smát nebo brečet zoufalstvím. Přišlo nám to roztomilé, obzvlášť, protože to byla zřejmě jediná věta, kterou ten kluk uměl napsat latinkou. Smířily jsme se s tím, že účtenka nebude.

Za světla jsme dojely k Angkor Watu, utahané jak psi. Za odměnu jsme si došly dát výborné palačinky a proklínaly se za to, že jsme měly tak blbej nápad jen tam na kole.

Angkor Wat je krásný, to nepopírám, ale dech mi nevzal. (Možná, i protože jsem promeškala východ slunce a pár dní před tím byla v Ayutthaye a Sukhothai (o tom si můžete ostatně přečíst zde).) Mnohem hezčí se nám zdál Angkor Thom, vzdálený asi 2 km od Angkor Wat, vstupenka na něj platí stejná, ale lidí, kteří se jedou podívat i na něj je mnohem méně. Ostatně, porovnat to můžete sami. Pokud vás to zajímá více do podrobna, tak se můžete těšit na článek srovnávající Sukhothai, Ayutthayu i oba Angkory!


Od Angkor Wat jsme jely už zpátky tuktukem, i s koly. Obě víme, že místní tu jsou schopní všeho, a tak jsme se nebály, že by to nebylo možné. A vzhledem ke stavu ulice, ve které jsme bydlely, měly jsme to i s horskou dráhou v ceně! A co se týče ceny, tak ta jde minimálně usmlouvat na 8 dolarů za tuktuk a zpáteční cestu. Ve smlouvání nejsme žádné odbornice, takže to třeba půjde ještě níž, kdo ví. Odpoledne doporučujeme se vydat na Angkor Thom, který nás nadchl více než samotný Angkor Wat. Mrkněte se sami na fotky:

 

Druhý den ráno jsme se vydaly k hlavní poště v Siem Reap, odkud měl jet náš minibus do Phnom Penh. Jak se ukázalo, tak jsme jely poštovním vozem a dokonce samy! (Tedy pokud nepočítáme pana řidiče a zásilky.) Tuhle společnost vám můžeme vřele doporučit. Dostaly jsme zdarma vodu, minibus byl na zastávkách zamykán, nic nám nebylo odcizeno, a jak si budete moci přečíst v následujícím článku od Míši, pošťáci měli oproti ostatním společnostem i další plusy!

Poznatky z kambodžské hranice, Siem Reap a Angkor Wat:

  • Na hranici s Kambodžou a vyražte z Bangkoku brzy ráno, i pokud nechcete jet přímým autobusem. Autobusy na hranici jezdí v tyto časy: 
    Cesta oficiálně trvá asi 5 hodin, ale zpoždění 2 i více hodin tu není neobvyklé. Na hranicích počítejte minimálně s hodinou (pokud se budete všude popovážet tuktuky a budete mít štěstí), ale raději se 2-4 hodinami.
  • Za kambodžské vízum zaplaťte pouze 30$, nic víc. Trvejte na svém.  Poté si zkontrolujte jméno na vízu, zdá se nám, že jména tu úmyslně kazí každému druhému a pak je chtějí vydírat o 200 metrů dál, kde potřebujete dostat ještě jedno razítko.
  • Taxi na dlouhé vzdálenosti (klidně i 300 km) jsou často levnější než autobusy.
  • Lístky na VIP autobus (resp. minivan) si kupujte přes internet a aspoň v 24 hodinovém předstihu, často se pak můžete nechat vyzvednout přímo v hotelu.
  • Ne, nejezděte na kole k Angkor Wat, minimálně ne na východ slunce. Nestihnete to.
  • Divíte se, že jsme platily v amerických dolarech? Kambodža je z 90% dolarizovaná, což znamená, že kambodžské riely vůbec potřebovat nebudete. Ostatně, časem je dostanete tak jako tak. V Kambodže se nepoužívají mince, vůbec, nikde. Takže centy nechte doma. Běžně zaplatíte částku v dolarech a drobné v rielech, nebo vám bude vráceno v rielech. 1 dolar je pro lepší počítání 4000 rielů, ale v obchodech, kde mají třeba i kalkulačku se můžete setkat i s přepočtem 4100, místy i 4200 (to asi aby vás to odradilo od placení v rielech, vzhledem k tomu, že oficiální kurz je cca 4050).

Comments

    1. Post
      Author
  1. Aďo

    Pekne ste si to užili, kočky. Je veľká škoda, že väčšina ľudí vidí z Kambodže len Angkor Wat, hlavné mesto a možno Koh Rong. Je tam toho o veľa viac. Už len tých chrámov je v okolí Siam Reap viac ako dosť.. a najväčším pokladom sú samotní ľudia niekde mimo miest z Lonely Planet. Čo myslíte? Skúsili ste ?

    1. Post
      Author
      Diana Čechová

      Neměly jsme moc času, ale přesně jako ty, jsme si říkaly, že by yla škoda jet jenom k Angkor Wat a do Phnom Penh. Jely jsme tedy ještě do Kratie a Battambangu. Žádná extra divočina, ale je pravda, že třeba Kratii jsme si užily moc, mnohem víc než Angkor Wat. Kambodža původně nebyla vůbec v plánu, proto ten spěch. Určitě se tam chceme znovu vrátit, protože máme taky raději místa, kde není víc turistů než místních… Kde jste byli vy? Co byste nám doporučili?

  2. Pingback: My travel wish list - inspiration from travel bloggers - Prague and elsewhere

  3. Pingback: Kambodžský venkov – Co vidět, když máte málo času. – CzechSouls.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *