Kde nakupovat v Bangkoku a kam by vás zavedl místní?

Poslední dny v Bangkoku jsme si chtěly užít. Kde jinde se ubytovat, než v luxusním hotelu se špičkovou snídaní ve stylu švédských stolů, bazénem na střeše a saunou. Že na to nemáte? Blbost!

Celou dobu jsme cestovaly za levno a ani v Bangkoku jsme se toho nechtěly vzdát. Kdo hledá, ten najde. Jednou z vašich možností je Hotwire, kde si vyberete pouze oblast města a počet hvězdiček, a pokoj v luxusním hotelu je váš. Často méně než polovinu ceny.  Další možností je spoléhat na last minute a koupit si noc v hotelu přes aplikaci HotelTonight, ale pozor, třeba v Bangkoku tato aplikace není. Cancelon.com vám přeprodá hotelové pokoje těch, kteří svůj pobyt zrušili na poslední chvíli. A v neposlední řadě tu jsou věrnostní programy. Na Hotels.com máte každou jedenáctou noc zdarma, Agoda vám přičte % z každého nákupu v podobě bodů nebo mil a v Asii obvykle nabízí nejnižší ceny, ale nám se tentokrát nejvíce vyplatil Booking.com. Jak to? Booking v poslední době nabízí nepřeberné množství akčních prokliků, přes které se můžete dobrat až na slevu 50%, ta je vám přímo připsána na váš účet po „odbydlení“ pobytu. My se tak měly možnost ubytovat v úžasném Pinnacle Lumpinee, který i přes „pouhé“ tři hvězdy nabízí špičkový čtyřhvězdičkový servis.

Jak se dopravovat po Bangkoku a za kolik?

Nejrychlejší a nejsnazší možností je Skytrain a metro, nicméně na Thajské poměry jsou poměrně drahé. My jsme je využívaly hlavně při přepravě na druhou stranu města, protože jsou spolehlivé a nezaseknou se v zácpě, což je v Bangkoku docela důležité. Druhou možností, která je velmi pohodlná, ale časově většinou nevýhodná a cenově ještě méně jsou taxi, Uber a Grab. Velmi oblíbená je tu také varianta GrabBike – “taximotorka”, ale tak se ve dvou lidech nebo se zavazadlem také nikam nedostanete. Dobré je také spojení po řece, pokud se nacházíte poblíž. Přívoz (ferry) stojí 14 bht a na rozdíl od autobusů má vcelku jasnou trasu a jezdí každou chvíli. No a poslední, nejméně spolehlivá, nejméně pohodlná, ale nejlevnější varianta je autobus. Pokud najdete ten, co má na sobě modrý nápis v Thajštině, tak nemusíte platit vůbec (ty jsou gratis a jezdí téměř na každé lince, jen občas musíte čekat třeba půl hodiny), zbytek autobusů stojí zhruba v rozmezí 6-9 bht za jízdu (podle velikosti autobusu, menší jsou většinou za 9 bht, velké za 6,5 bht a songathew za 7 bht).

Pokud vás čeká v Bangkoku jen stopover a potřebujete se dostat mezi letišti Don Mueang a Suvarnabhumi, tak můžete s platnou letenkou jet zdarma kyvadlovým autobusem přímo z letiště. Autobus bývá plný a nejezdí v noci (první autobus jede v 5 hodin ráno) a jede poměrně dlouho. My jsme jely mimo zácpu asi hodinu a půl, ale cesta může trval přes Bangkok i 4 hodiny, nechte si dost času!

Kam na nákupy v Bangkoku?

První den nám zbývalo jen odpoledne a to jsme se rozhodly zasvětit nákupům, a jak už to u nás bývá zvykem – neúspěšně. Prošly jsme se po několika ulicích a skončily v obchodním centru Terminal 21, které stojí za návštěvu už jenom kvůli tomu, že každé patro je vydekorované v duchu různých měst – od Londýna po San Francisco. Druhý den se nesl ve stejném duchu – nákupů. Vyrazily jsme tentokrát na jeden z největších marketů na světě – Chatuchak market. Strávit tu můžete hodiny a přes to se vám pravděpodobně nepovede projít ani polovinu. Nicméně my tu sehnaly většinu dárků pro rodinu a pro sebe. Smlouvání je nutnost, samozřejmě.

Večer jsme si prošly Čínskou čtvrť, kde je večer pěkně živo, a pokud se chcete v Bangkoku dobře najíst, tak vyrazit sem není vůbec špatný nápad. Poslední den jsme se sem vydaly znovu, tentokrát s naší milou Nan, se kterou bylo mnohem snazší v China townu něco najít. Mají tu vše, jen vy vidíte vždy zrovna to, co nehledáte. Já jsem chtěla koupit mamince nějaké látky a bez znalosti thajštiny to byla přímo Mission Impossible, s Nan jsme látky koupily za 10 minut. Hurrá! Večer nás Nan vzala ještě na místní Asiatique market, ale o tom vám napíšu více později.

Kam vás zavede místní?

Náš třetí a zároveň poslední den v Bangkoku jsme strávily s kamarádkou Nan, která před pár lety strávila rok u nás v Čechách (aneb AFSeffect). Věděly jsme, že chceme ráno navštívit královský palác (Grand Palace) a sochu ležícího Buddhy, které nám jako jediné chyběly. Nan nás vyzvedla na hotelu a přinesla nám ke snídani typické thajské sladkosti (sušená ryba a sticky rice například) a provedla nejen palácem, ale zavedla nás i do muzea jejich zesnulého krále, do míst, kam běžní turisté nechodí a zodpověděla nám všechny naše otázky ohledně thajské kultury, kultu krále, co si myslí o novém králi i mnoho dalších…

Protože to byl náš poslední den v Bangkoku, tak jsme už neměly hotelový pokoj, abychom si odpočinuly, tak nás Nan vzala k sobě domů, takže jsme měly možnost poznat jejího milého tatínka, ochutnat domácí Mango sticky rice. Večer se nás Nan rozhodla vzít na pěkný market na břehu řeky – Asiatique. Tentokrát to pro nás bylo větší dobrodružství, protože se rozhodla nás tam vzít autem. To, že je doprava po Bangkoku trochu šílená, už jistě víte, ale jaký je to pocit, když vás tímhle blázincem veze někdo bez řidičáku, to je úplně jiný pocit. Na market jsme naštěstí dojely celé.

Market byl krásný a určitě vám všem doporučuji si ho projít, nicméně byl trochu mimo naše finanční možnosti, takže jsme nakonec zapluly do 7eleven, kde jsme nakoupily poslední věci pro naše rodiny a jídlo na cestu. Nan nám doporučila duriamové chipsy, pocky (tyčinky) s typickou thajskou příchutí, smažený sušený banán, vysušené gdoule… spoustu z těchto věcí, které jsme se nakonec nerozhodly koupit nám dala Nan jako dárek na cestu – zkrátka, thajská pohostinnost, která nás nechala v rozpacích, protože my jsme samozřejmě po téměř dvou měsících cestování pro ní nic z Čech už neměly. Nan byla neuvěřitelně hodná a vzala nás ještě zpátky na hotel, kde jsme měly zavazadla a pak až na Airport express, který nás z centra dovezl na letiště za méně než půl hodiny.

Cesta domů (Bangkok – Dubaj – Bratislava – Praha – (Kladno))

Letiště Suvarnambhumi nás opět „nezklamalo“. Na odbavení jsme čekaly ve frontě asi hodinu, a pak strávily 20 minut na samotné přepážce z nepochopitelných důvodů. K vízové kontrole jsme se tak dostaly až 45 minut před plánovaným boardingem. Fronta byla minimálně na 45 minut a místní personál nás odmítl pustit přednostně. Ve stresu, že nám letadlo do Dubaje odletí, jsme pak sprintem běžely přes celý terminál. K naší smůle, jsme samozřejmě měly gate až na samém konci. Když jsme zjistily, že náš let je posunut o 45 minut, tak jsme málem vraždily. Dříve nám to nikdo říci nemohl.

Naše oblíbená část cesty byla jízda vlakem z Bratislavy do Prahy. Zabraly jsme celé kupé v Regiojetu a nadšené evropským jídlem vyjedly snad polovinu zásob vlaku. Naštěstí byl náš steward více než chápající a milý. V Praze nás vyzvedli Míšiny rodiče a odvezli domů autem, po celé té cestě to byl luxus, který jsme si rády dopřály.

Poznatky z Bangkoku:

• Pokud půjdete do královského paláce, tak si nezapomeňte vzít dlouhé kalhoty a ramena-zakrývající tričko, neukecáte to.
• Netrapte se v zácpách a neplaťe víc než musíte za dopravu a ubytování – mrkněte na naše tipy 😉

Už jste četli všechny naše články z našich letních asijských dobrodružství?