Čajové plantáže a život v oblasti Nghia Lo

Obecně preferuji cestování na vlastní pěst bez cestovky nebo průvodce, ale do dalšího místa, oblasti Nghia Lo, kde na turisty téměř nenarazíte se volba místního průvodce vyplatila.

Po jednodenní pauze v Hanoji nasedám do autobusu směrem na severozápad a po pěti hodinách vystupuji před klasickým vesnickým dřevěným domem, kde se v přízemí v otevřeném prostoru nachází garáž, obývák a jidelna v jednom, malá kuchyně s krbem a na dvorku velmi jednoduchá koupelna.

Před bránou mává malá usměvavá paní v šátku a vede nás po prudkém schodišti do spacího patra. Tam na zemi pod moskytiérami leží tenké (ale na Vietnam pohodlné) matrace. Tak na tři dny bez klimatizace.

Hned nám nabízí banány z vlastní zahrádky a silný zelený čaj. Poté se nás ujímá místní průvodce Quynh. Na zapůjčeném kole vyrážíme mezi rýžová políčka, přes dřevěný polorozpadlý most až k jeskyni, ve které se za války schovávali vietnamští obyvatelé a vojáci před Američany. Další zastávkou byly “hot springs”. Představovala jsem si je jako nějaké jezírko, realita byla jiná. Jednalo se o takové veřejné umývárny, kam se místní chodí jednou za pár dnů umýt do teplé vody.

Paní domácí uvařila výbornou večeři. Připadala jsem si jako u babičky, u které je zvykem, že se mne snaží nacpat k prasknutí.

Další den ráno vyrážíme na sever. Projíždíme vesnicemi, děti opět mávají a pokřikují, u silnice lidé prodávají věci možné i nemožné a my jedeme po úbočí hor a otvírají se nám pohledy do údolí na rozlehlá rýžová pole.

Zážitky z tohoto výletu:

• Cesta po krásné asfaltce, stoupající vysoko do hor
• K obědu ojedinělá sticky rice, která se jí rukama a k ní grilované maso
• Vietnamská káva s kondenzovaným mlékem na terase nad nádherným údolím
• Vyhlídkové místo na neuvěřitelné rozlehlé údolí

Následující den se nese ve znamení čajovníkových plantáží a života místních. Ráno v obchůdku nakupujeme sladkosti a přesouváme se do kopců, kde již rýže neroste, ale vystřídaly ji čajovníky. Na méně strmých kopcích se rozkládají dlouhé řady asi metr vysokých čajovníků a mezi nimi sem tam zahlédneme vyčnívající rýžový klobouk.

Po strmé cestě se dostáváme do míst, kde z kopců vyrůstají dřevěné chatrče, mezi nimi se prohání slepice, kachny, děti a zem pokrývá jílovité bahno. Navštěvujeme několik z domků a potkáváme děti s prarodiči, rodiče pracují přes den na polích. Děti pobíhají kolem domu bosé, naklání se bez dozoru nad strmé a kluzké svahy, některé mají na sobě jen tričko, na kalhoty ani trenýrky rodině finance nezbývají. V domě je jen ušlapaná podlaha, doutnající ohniště a jednoduchý nábytek. Překvapilo mne, v jakých podmínkách zde lidé žijí. Do větších vesnic v údolích to mají daleko, zdravotní péče je pro ně téměř nedostupná a tak všechny děti jsou nastydlé, mají jizvy po pádech a v tom, co považuji za čistou a pitnou vodu, byste si možná tak umyli ruce.

Kdybych se do této oblasti dostala někdy znovu, určitě bych neváhala a snažila se alespoň dětem dovést nějaké starší oblečení, které již nevyužiji.

Po intenzivním zážitku a obědě je dalším cílem kopec s nejstaršími čajovníky ve Vietnamu. Co k tomu dodat, počasí vychází výborně a krajina je zde malebná.

Návštěva rodiny našeho místního průvodce je už třešničkou na dortu a další ráno vyrážíme zase zpět do Hanoje.

Zajímavosti, které nám prozradil pan Quynh:

• Průměrný měsíční plat ve Vietnamu je 7 milionů VND (7000 Kč)
• Lidé pracující na rýžových polích mají podprůměrný plat a mimo sezónu si musí hledat jinou práci
• Rýže se sklízí třikrát ročně
• Lidé kmene Tay (původní obyvatelé pocházející z Thajska) žijí dole v údolích, zatímco kmen Hmong se drží výše v horách
• Jazyky etnických menšin jsou tak odlišné, že jim Vietnamci nerozumí a domluví se pouze v oficiální vietnamštině
• V horách žije mnoho velmi chudých obyvatel, kteří často nemají ani na oblečení a jídlo, vláda se je snaží podporovat, ale je těžké je vůbec zaevidovat. Alespoň se jim snaží stavět školy ve vesnicích.
• Chudí obyvatelé jedí opravdu vše, co je možné, i kočky, psy, larvy, brouky, myši ulovené v polích
• Lidé si více přeji, aby se jim narodil syn (ve vesnici jsme potkali paní, která měla kvůli tomu 4 děti, přestože na to rodina finance, 3 dcery a nakonec pak až syna). Je zvykem, že dcera se stěhuje do rodiny manžela, zatímco syn zůstává domu a přivede si ženu.

Tipy, co zažít v této oblasti:

• Ochutnejte sticky rice s grilovaným masem (gao nep – cena cca 30 Kč)
• Osvěžte se limonádou z cukrové třtiny (cca 10 Kč)
• Navštivte vesnici v horách a darujte něco místním (i něco malého udělá dětem radost)
• Projděte se po čajovníkové plantáži a natrhejte si čerstvý čaj ze starých čajovníků
• Zjistěte, jak vypadají stromy, ze kterých se získává skořice (kousněte si do stonku listu nebo větvičky)
• Na trhu si od místních kupte pestrobarevný ručně vyráběný kus oblečení
• Zajděte na trh v Nghia Lo
• Ubytujte se v homestayi a užijte si společně večeře s domácími

Dozvěděli jste se něco nového? Co by vás na tomto výletě lákalo nejvíce?