Jižní Thajsko, pláže nebo něco víc?

S Thajskem jsme s Míšou měly zatím jen jednu krátkou zkušenost a ta nebyla zrovna skvělá. (Více si o tom můžete přečíst v článku o Singapuru a cestě tam.) Langkawi bylo úžasné, ale koupání jsme se zatím nenabažily, a tak jsme se těšily na Krabi. Z Langkawi jsme jely přívozem do Thajského Satunu, kde se nám snažili všemožní Thajci vnutit lístek na autobus na Krabi, který měl odjíždět za čtvrt hodiny. Prý další jede až ve dvě. Za lístek po nás chtěli 600 bht, zlodějina, řekly jsme si a odcházely. Cena byla rázem 400 bht. Neměly jsme místní měnu (bahty), pán nám sliboval zastavení u bankomatu, řekli jsme si, že to zní OK, aspoň nebudeme dlouho čekat. Pán po nás chtěli nějakou zálohu a když zjistil, že opravdu bahty nemáme, tak nám navrhl jet za hodinu a půl. Díky tomu nám došlo, že taktika dalšího autobusu až za 4 hodiny je jenom past. Řekly jsme si, že si to zařídíme samy, sedly na songathew (lokální „autobus“, resp. minivan s lavicemi na korbě, kam podle pohledu nacpete tak 10 lidí, podle Thajců i 25, dá se přeci stát i z venku auta a držet se za střechu). Bankomaty v Thajsku jsou zákeřné, bez ohledu na banku u které vybíráte, vám naúčtují poplatek 220 bht za výběr, což není málo. Vybrat jsme musely, tak se nedalo nic dělat. Songathew nás dovezlo na autobusovou zastávku za městem, kde autobus na Krabi stál pouze 215 bht. Byly jsme nakonec rády, že jsme hotovost předtím neměly, protože i my bychom se nechaly napálit. SIM karta se nedala na nádraží koupit, a tak nám místní sekuriťák chtěl pomoci tím, že nám půjčí za 50 bht svůj skútr a zajedeme do města. Do teď si nejsem jistá, jestli to bylo z čisté snahy nám pomoci a nebo doufal, že nás okrade, každopádně jsme nákup SIM odložily do Krabi.


Autobus ze Satunu na Krabi jede zhruba 5 hodin a zastavuje na každé mezi. Na Krabi nás čekal další trik místních „obchodníků“. Autobus nás nevyhodil na nádraží, ale asi 200 metrů u něj, přímo před cestovní kanceláří, ta si nás, bělochy, hned odchytávala a nabízela nám „výhodné“ taxi, protože tu prý místní doprava nejezdí. Bělošská rodina, co s námi jela už z Langkawi se nechala napálit, ale my s Míšou tušily, že existuje i jiný způsob, jak se dostat na hotel. Popošly jsme 200 metrů a jely songathew za 40 bht.

Hostel, který jsme si zaregistrovaly byl na Agodě zlevněný z 500 bht na 210 bht, sdílená koupelna jako obvykle, ale to nám nijak nevadí. Co nás zaskočilo, byl fakt, že v tomto hostelu s asi 45 pokoji jsme byly jediné, ale co, měly jsme tedy ne jednu vlastní koupelnu, ale dokonce dvě! Rychlovarnou konvici sice k dispozici pro hosty neměli, ale že jsme byly jediné, tak nás ráno pouštěli k nim do kuchyně.

Večer jsme se prošly po vyhlášených nočních trzích s živou hudbou, dosyta se najedly a psychicky se připravovaly na ranní výšlap k Tygřímu chrámu.

Tygří chrám se nachází kousek za Krabi, na kopci a vede k němu 1267 schodů, kde některé mají i 30 cm na výšku, takže se opravdu zapotíte. Po cestě jsme poznaly dvě úžasné solo travellers – Mariu a Réku, Němku a Maďarku a strávily s nimi většinu dne. Výhled z chrámu za tu námahu a kompletně propocená trička stál. Šla bych tam hned znovu! (Tedy možná po pár dnech, protože moje nohy by to asi dva dny po sobě nezvládly.)



Odpoledne jsme se vydaly do místního Tesca, jednak, protože jsme potřebovaly doplnit zásoby a za druhé proto, protože Míša měla neuvěřitelnou touhu po sýru a evropském jídle. Co vám budu povídat, Thajsko nás opět zklamalo. Všude na internetu jsme se dočetly jak je levné, ale ve výsledku je ve většině věcí dražší než Česká republika. Doprava, dražší. Jídlo v supermarketu, dražší. Levnější je snad jen jídlo u stánků a ubytování. Pro vaší představu, tavený sýr cca. 120 Kč, nejlevnější máslo 60 Kč, 1l 100% džusu 60 Kč atd. Jízda songathew po městě 35 – 50 Kč/os. Domů jsme si tedy odnesly jen máslo, pečivo, tuňáka a pochybné mango (v obchodě se zdálo normální, po ochutnání bylo jiné, ale jak se zdá je to jen odrůdou).


Druhý den jsme se vydaly na Railay beach, kde měly být nádherné pláže, výhledy a skály. Chtěly jsme jet původně lodí z Ao Nammao, jak radil internet, ale zřejmě místní řídiči Songathew zdražili a asi by se nám to ani nevyplatilo. Jely jsme tedy přímou lodí z Krabi.

 

 

Railay beach je vyhlášená pro své skály a vyhlídky a taky krásné pláže. Už na lodi nás zastihl déšť. Obě schované za deštník jsme se modlily, aby se loď nepřevrátila. Dojely jsme překvapivě za slunného počasí, zdálo se, že máme vyhráno a déšť přešel. Chtěly jsme využít situace, dokud bylo slunečno, a vydaly se na vyhlídku. Čelist nám spadla hned asi po 100 metrech. Nad námi se tyčela skála pokrytá mokrým jílem a hlínou, šipka na vyhlídku, obrázek smrtky a lano, které se k výstupu zřejmě mělo použít nám úplně na klidu nepřidaly. Míša měla žabky, takže bylo jasno, riskovat se nebude. Chceme ještě žít. Vydaly jsme se tedy k jeskyním a pláži. Poprvé jsme mely možnost se vykoupat ve vlnách a nádherně průzračném moři. Počasí vydrželo celých 15 minut, pak nám promoklo úplně všechno, co jsme s sebou měly. Mokré jako psi jsme šly hledat kavárnu, kde bychom si daly čaj a uschly. Našly jsme skvělé místo, bohužel se ukázalo, že nemají ani čaj a ani mléko do kafe a vlastně skoro nic. Žádné překvapení. Skousla jsem turka a daly jsme si jídlo. Později odpoledne se ještě trochu vyjasnilo, tak jsme se vydaly projít a naposledy vykoupat. Bylo nám jasné, že zůstávat na jihu Thajska s takto nepříznivým počasím nemá cenu a večer už hledaly, co dál. Bylo nám líto přeskočit Ko Samui, Ko Phangan a Ko Tao, ale v dešti to opravdu nemá smysl. Autobus a vlak do Bangkoku stál stejně jako letenka do Chiang Mai na další den. Bylo jasno. Ráno letíme do Chiang Mai. Asi 12 hodin do odletu jsme kupovaly letenky a ubytování, svět je malý a o náhody není nouze, a tak jsme se druhý den na letišti sešly s Rékou a letěly spolu. Vnitrostátní lety po Thajsku jsou úžasné v tom, že neprocházíte vízovým procesem a všechno je celkově hrozně rychlé. Letadlo se odlepilo od země asi v 15 minutovém předstihu.

 

 

Poznatky z (nejen) jižního Thajska:

  • Doporučujeme vybírat hodně peněz najednou a nebo si přivezte dostatek dolarů v hotovosti. Bankomaty vám vždy naúčtují nekřesťanských 220 bht za výběr. Najděte si předem na internetu, který bankomat má nejvyšší povolené výběry. Někdy je to pouze 10 tisíc bht, jindy až 50.
  • Nikdy u dopravy nekývněte na první cenu, s vyjímkou státních dálkových autobusů. Jinak si buďte jistí, že platíte aspoň dvojnásobek.
  • Nekupujte si a nehledejte evropské jídlo. Pokud nutně potřebujete třeba mléčné výrobky, tak běžte po jogurtech, ty jsou jediné, z jejichž ceny nepůjdete do mdlob.
  • Na tygří chrám si vezměte šátek (nebo oblečení zakrývající ramena, kolena a výstřih), jinak vám půjčí nechutný hadr a za 40 bht. Co přesně je potřeba zakrýt nám není úplně jasné. Oficiálně ramena a kolena, Réce i Marii ramena koukaly a nikomu to nevadilo, mně (Dianě) ne, ale pohoršovala jsem obrysem svých prsou neprsou, v důsledku mi byl převázán hadr přes ně a koukala mi kolena.
  • Air Asia letenky blíže k odletu zřejmě nezdražuje paušálně na všech linkách. Nezavrhujte letadlo, pokud potřebujete někam cestovat last minute, často vyjde stále levněji než autobusy a vlaky.
  • Na rozdíl od Malajsie, si v Thajsku Google Maps nestáhnete v offline verzi. Není to povoleno, takže se bez mobilních dat opravdu nikam moc nehnete. Zkoušely jsme i všelijaké aplikace a mapy a vesměs všechny jsou na dvě věci. Online Google Maps nejsou dokonalé, ale aspoň se v nich dá vyhledávat a plus mínus odpovídají realitě.

 

Už jste si někdy koupili letenku méně než 24 hodin do odletu? Proč a kam? Byla cena za letenku horentní nebo naopak nízká?
Pište, jsme zvědavé na vaše zkušenosti!

Comments

    1. Post
      Author

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *