Jak jsme málem nestihly semifinále WYC…

Ano, dostaly jsme se do semifinále! Nevíte, o čem mluvíme? Přečtete si předchozí článek, ať jste v obraze. Nasedly jsme do vlaku a vydaly se do Budapešti. S našimi zkušenostmi by i jeden řekl, že se tam dostaneme levou zadní, ale musíme se přiznat. Přepadl nás hlad a málem nám ujel vlak. Míša, která přistupovala až v Brně, nám i tak ale musela dělat soukromý catering. Twister prosím! Velké hranolky a McFlurry, třikrát! Spolucestující v kupé se nad námi před Brnem slitovali a věnovali nám banán a jablko. Jo, až takhle zlé to bylo.

Malé cestovatelské okénko. Jak si myslíte, že lze do Budapešti dostat? Vlak, auto, autobus? Kdepak, WizzAir se rozhodl, že nás chce vyslat jejich spoji. Po 100 vyměněných emailech jsme jim konečně vysvětlili, že opravdu nemáme celý den na to si lítat po Evropě, letět totiž do Budapeští přes londýnský Luton nebo holandský Eidhoven totiž zabere déle než ten vlak. Pokud by vás však přeci jenom lákalo tam letět, tak chvilku počkejte. Od podzimu vás tam dopraví Ryanair přímo z Prahy a za symbolickou cenu. Cesty do Maďarska budou zase hned o něco příjemnější.

Nám cesta nakonec rychle utekla, protože jsme plánovaly naší prezentaci a přemýšlely, co si oblékneme. (No jo, čtyři ženský v týmu, jak to mohlo jinak dopadnout?) Oblečení může udělat velký dojem a my chtěly ladit. Povedlo se? Posoudit můžete sami. Samozřejmě, že pro postup do finále byl klíčový hlavně obsah prezentace, ale my jsme nechtěly podcenit ani detaily.

Recenzi našeho „luxusního“ hotelu si asi necháme pro příště, zajímala by vás? Další den jsme s ostatními semifinalisty, ze všech koutů Evropy, vydaly do konferenčních prostor. Po úvodních slovech všemožných CEO, CCO, CMO a Cjánevímcouž bylo semifinále oficiálně zahájeno. My jsme měly přibližně hodinu do prezentace, občerstvily jsme se a vše si ještě jednou projely. Hlavně nepřijít pozdě, zaznělo asi pětkrát a my se pochechtávaly, protože víme, že přijít včas je základ. Cožpak o to, čas jsme si pečlivě hlídaly, ale změny v rozvrhu nám udělaly čáru přes rozpočet. Přesunuli nás o 20 minut dříve, nikdo nám nic neřekl a my tušily, že naší šanci jsme propásly. Naštěstí nás pustili dovnitř a šanci jsme dostaly. Víme, že některá čísla jsme neměly podložené reálnými fakty. (Za to byly ale podložené jahodami se zmrzlinou od Dianiné babičky, která nás jimi ládovala celý víkend. haha) I tak jsme měly z prezentace poměrně dobrý pocit.

Po našich minutách slávy jsme se šly projít do města, protože nám stále zbývalo několik hodin do vyhlášení výsledků. Co nevynechat? Mrkněte na naše tipy.

Jely celou soutěž hlavně užít a vyzkoušet si něco nového. Nebudu vás napínat, do finále jsme nepostoupily, i když nám večer bylo řečeno, že jsme byli v top pěti týmech z naší skupiny, nedá se nic dělat, postoupit mohly jenom tři.

Do odjezdu domů nám stále zbývaly 2 dny. Plánů jsme měly hodně. Stihly jsme koupání v lázních, památky, večeři na lodi se všemi semifinalisty a jak jinak, párty. Před zkouškovým bylo odreagování potřeba.

 

Co nám to celé dalo? Nové kontakty, zkušenosti a skvělé výlety do Jizerských hor a Budapešti. Příští rok bysme do toho šly klidně znovu, co vy přihlásíte se taky?

Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *