Víkend v Maramureši – tradice, turistika a památky

Maramureš mi byl doporučován místními i světoběžníky a já musím dodat, že stojí opravdu za návštěvu. V Maramureši se dostanete do jiného světa. Slyšeli jste někdy o Svatém hřbitově- nejveselejším hřbitově na světě? Snili jste o jízdě vlakem z minulého století? Chcete vidět tradiční rumunskou svateb, pohřeb nebo náboženská místa? Domyslete si ještě krásné, zasněžené hory, které jsme poprvé objevovali v zimě , kdy si zbytek Rumunska mohl nechat jen zdát o sněhu. Na tenhle výlet určitě potřebujete auto. Tady je nemožné se spoléhat na místní dopravu. My jsme si auto zarezervovali na 3 dny v Raul turism za 35 EUR i s pojištěním.

Ubytování v Maramureši může být v sezoně drahé, když si ho nezařídíte dopředu. Pořád ovšem mluvím o rumunských cenách, v porovnání s západními zeměmi bude ubytování stále levné. Pokud máte auto, můžete si zarezervovat ubytování v malých vesničkách okolo Maramureše a ušetřit hodně peněz. My jsme bydleli v krásném domě Monsei ( link na ubytování je zde), který nás stál méně než 10 EUR na osobu na noc. Měli jsme k dispozici i velký obývací pokoj a kuchyň.

První den jsme se rozhodli prozkoumat západní část Maramureše. Začínali jsme již tradičně náš výlet v Kluži. První zastávkou bylo město Baia Mare. Pokud nemáte dostatek času, vynechte ho. Přijdete jen o malé náměstí, jednu věž a park. Poté jsme zamířili k hlavnímu turistickému lákadlu regionu Svatému hřbitovu.

Svatý hřbitov (Cimitrul Vesel) v městě Sapanta je známý svými barevnými kresbami, najdete na nich životní příběhy i různé vtipy. Návštěvu hřbitova si užijete i jako cizinci, i když si nemůžete číst všudypřítomné příběhy, které jsou psané v rumunštině. Smyslem tohoto místa je ukázat, že smrt se nemusí brát negativně, protože se jedná o přirozenou součást životního cyklu.

Zastavili jsme se v  Sighetu Marmatiei na oběd. Pokud máte dobré nervy a chcete mít v pase ukrajinské razítko, právě tady můžete překročit hranici na Ukrajinu. Pokud pojedete autem, strávíte na hranicích minimálně hodinu. My jsme raději jeli rovnou do Barsana Monastery. Možná si myslíte, že jsme už viděli tisíce dřevěných kostelíků, ale tenhle je jiný. Krásnější, klidnější a nabízí úchvatný výhled na hory.  Při cestě autem zkuste neusnout, protože scenérie stojí opravdu za to. Možná také uvidíte místní, jak slavní lokální svátky nebo životní události. My jsme viděli několik pestrobarevných tradičních rumunských svateb a jeden smutný pohřeb. Viseu de Sus bylo naší další zastávkou. Tam se můžete na několik hodin zabavit v železničním muzeu. Prohlídka muzea by nebyla kompletní bez jízdy vlakem, který přijíždí pouze jednou denně v dopoledních hodinách. My jsme neměli moc času, takže jsme dali raději přednost výšlapu do hor.

Z levé strany: Lukas, Anna, Judita, Ben and já

Na další den mám pro vás jednodušší a náročnější variantu:

Možnost č. 1 ( snadná) : cesta vlakem do Viseu de Sus, lanovka nebo výšlap k vodopádu Cascada Cailor 

Lanovkou musí jet minimálně 10 nebo 15 lidí. V zimě nebo létě to není žádný problém, ale my jsme jeli do Maramureše mimo sezonu, takže bychom možná čekali několik hodin na další skupinu.

Možnost č.2 (náročnější): výšlap na nejvyšší horu Maramureše – Pietrosul Rodnei

Dopředu se podívejte určitě na předpověď počasí. My jsme byli v polovině listopadu poměrně zaskočeni sněhem. My jsme neměli žádné speciální vybavení a zvládli jsme to. Pokud nemáte zkušenosti s výšlapy po sněhu, tak budete potřebovat nějaké lepší vybavení. Pokud by se nám během cesty zkazilo počasí, tak by se cesta stala poměrně nebezpečnou. Prosím, dejte si na to pozor. Zeptejte se místních nebo horských vůdců, pokud si nejste jistí stavem cesty. Nám naštěstí během cesty vůbec nesněžilo a dokonce bylo slunečno.

Autem jsme dojeďte k Borsa Monastery. Následně budete potřebovat odvahu a motivaci, čeká vás převýšení okolo 1500 metrů během 10 kilometrů. V zimě je cesta poměrně náročná, protože si musíte svoji cestu doslova vyšlapat. Na konci cesty- Lacul Iezer už není vůbec žádná stezka, musíte jít přímo na vrcholek hory, což je poměrně velká výzva. Cesta dolů byla mnohem zábavnější, jen bych si příště vzala i lyže. Ben a Anna sjeli kus cesty na batohu nebo po zadku, Judita zůstala na meteorologické stanici s místními a pálinkou, já s Lukas jsme se snažili ještě více nezamokřit. Cesta dolů trvala jen chvilku, protože jsme byli úplně promrzlí.

Další den můžete vyrazit lanovkou do Cascada Cailor. My jsme se vydali na cestu zpátky do Kluže, protože lanovku nechtěli otevřít jenom kvůli nám pěti. Cestou jsme se ještě zastavili v malém městě Bistra, kde mají jeden hodně starý kostel a hezkou hlavní ulici s malými obchody. Během naší návštěvy se bohužel kostel rekonstruoval. Když se tam nezastavíte, nepřijdete o nic velkého.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *