Kambodžský venkov – Kratie a Battambang

Původní plán: Dubaj–Singapur–Malajsie–Thajsko se nám nakonec rozrostl o Kambodžu, jak jste si asi všimli. Většina lidí sem míří za Angkor Watem a Phnom Penh. Říkaly jsme si, že by byla škoda nenavštívit tu také přírodu a méně turistická místa, a tak, i přes nedostatek času, jsme se vydaly do Kratie a Battambangu.

Kratie

Kratie je známá hlavně tím, že se poblíž ní vyskytují sladkovodní plochonosí delfíni, které nenajdete na moc místech na světě. Vlastně ani tady v Asii, žijí totiž zřejmě jen v řece Mekong a jen na pár místech. Samy jsme o nich nikdy předtím neslyšely, nebojte se, nejste jediní, ale protože Diana ještě nikdy neviděla delfíny na živo, tak tohle bylo must-see.

Jak vypadají plochonosí delfíni si budete muset vygooglit, lepší fotka než je tahle, se nám nepovedla.

Na delfíny se musíte jet podívat lodí, jak jinak než longtailkou („dlouhý ocas“ – tedy loď, která má vrtuli na konci dlouhé tyče) z vesničky Kampi asi 15 km od Kratie. Dá se tam jet krásně po rovině podél řeky na kole, ale protože vzpomínky na nezdar ze Siem Reap byly ještě čerstvě v naší paměti, rozhodly jsme se pro tuk tuk.

Ve většině měst vás řidiči tuktuků pronásledují, kam se hnete a nejraději by vás sežrali, kdyby to bylo možné, ale ne v Kratii. Tady byl tuk tuk ojedinělý. Po hodinovém zoufalém chození po Kratii jsme konečně jednoho našly, hurá! Asi jsme se trochu nepochopili a odvezl nás k hotelu „Delfín“, ale po pár posuncích jsme se domluvili a jeli dál. Ne do Kampi, ale do lékárny. Ptáte se proč? Lékárník je zřejmě jeden z mála lidí, kdo umí aspoň trochu anglicky. Pokus č. 3 – jsme na cestě. Pan řidič se zřejmě řídil heslem „Je to sice delší, ale o to horší cesta“, protože i Dianě, která má ráda turbulence v letadle, se začalo dělat špatně od žaludku. Ale zase jsme viděli tu opravdu odlehlou část civilizace, jen škoda těch kuřátek, co jsme asi přejeli. Fňuk.

K lodím jsme přijely, tak akorát, protože jsme mohly sdílet loď se Sebem a Helen z Birminghamu, kteří jeli z našeho hostelu na kole. Konečně jsme našli někoho, kdo s námi sdílel radost, že se dá ušetřit a nepřipadaly jsme si jako exoti.

Představovali jsme si tu fotku trochu víc… rovnou, ale jsme tam všichni!

Na lodi jsme byly asi 45 minut a neviděli zhola nic. My s Míšou jsme už byly smířené s tím, že nám přibude další zážitek do sbírky neúspěchů, ale v tom Diana v dálce zahlédla ocas delfína! Vzhledem k tomu, že byla jediná a nevzala si s sebou dioptrické brýle, tak Míša začala lehce pochybovat o tom, že to byl delfín, ale nebudeme vás napínat, nakonec se objevili. Ne jeden, ne dva, ale dokonce celá kupa delfínů! To byla krása!

S řidičem tuktuku se nám nepovedlo předtím moc domluvit na ceně, ale podle internetu neměla zpáteční cesta stát více než 10$, tak jsme mu jich daly 10$ a on neprotestoval, těžko říct, jestli jsme neměly zkusit mu dát méně, ale za ten terén, kterým s námi musel projet si ty peníze zasloužil.

Večer jsme si daly curry (Diany první za celý pobyt – ano, stydím se), Míša se rozhodla odpočívat na pokoji a Diana vyrazit do víru velkoměsta na drink se Sebem a jeho sestrou Helen. Nebo spíše víru maloměsta. Skončily jsme v místní restauraci s plechovkou piva, ale to bych to nebyla já, kdyby tam nebylo něco extra. Tentokrát výpadek elektřiny. Míša si ho užila mnohem víc. Zastihl jí ve sprše, ve sprše, která byla sdílená a o patro níž než náš pokoj. Ještě, že jsou Kambodžané tak ochotní! Pan recepční Míše milerád padající ručník přidržel.

Druhý den jsme opět s našimi oblíbenými pošťáky (o nich více zde) vyrazily do Phnom Penh, odkud jsme se vydaly Crystal Expressem do naší cílové destinace – Battambang.

Battambang

Tam jsme zavítaly, tak jako mnozí další, hlavně kvůli bambusové železnici (Bamboo Train). Co je na ní tak speciálního? Tahle jednokolejná železnice s vláčky, které jsou vlastně jen pouhým bambusem na dřevěném rámu, který se vozí po železnici na kolech jen díky jednoduchému motoru, který tak jako vše ostatní, může být snadno odmotnován. Proč je to tak důležité? Vlaky se nemají kde vyhnout, takže jeden je vždy společnými silami přesunut z železnice, i proto vyhrál bambus při stavbě. Je lehký. Bylo pro mě k neuvěření, že tahle třasořitka unese až 3 tuny rýže. Na konci železnice dostanete 20 minutovou pauzu, která je takovou nákupní pauzou. Místní se vám snaží prodat, co jde. Pak jsme byly několikrát přesvědčovány o tom, že bychom měly dát dýško našemu řidiči. Proti dýškům nic nemáme, ale příčí se nám, když nás k němu někdo nutí, obzvlášť pokud nedostaneme žádný nadstandardní servis.

Bambusová železnice

Život na kambodžském venkově

Takhle se to dělá, když se setkáte s „vlakem“ v protisměru.

Poznatky z Kratie a Battambangu:

• I přes to, co zemi provedli Rudí Khmérové, tak na venkově je nejsilnější strana komunistická. Reklamu na ní uvidíte zhruba každých 100 metrů podél silnice.
• Ceny jsou nižší, turistů méně… kambodžský venkov se nedá nedoporučit.
• Občas se vám může stát, že najít tuktuk nebude tak snadné, proto dlouho neváhejte, když nějaký uvidíte.

Dáváte dýško vždy, když je to vhodné nebo jen když jste nadmíru spokojení?